Římskokatolický kněz, přírodovědec a pedagog se zabývá otázkami evoluční biologie, ekologie a lékařské etiky. Teologii studoval v Olomouci a v Bruselu, šest měsíců strávil v trapistickém klášteře Sept-Fons ve Francii. Působí ve farnosti Lechovice u Znojma a jako přednosta Ústavu etiky na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy. Společně s českým polárníkem Jaroslavem Pavlíčkem se účastnil dvou výprav na Antarktidu.
Jaký význam mají technologie ve vaší práci?
Moje první profese je molekulární biologie, kde technologie hrají naprosto zásadní roli a obor se proměňuje každý den. Nemá cenu číst učebnice staré pět let, protože v této branži je publikace zastaralá už v den svého vydání. Jako vědci denně sedíme u počítačů a analyzujeme nové články, které je potřeba číst.
Církev se v tomto podobá spíše umění nebo literatuře. Pořád má smysl číst Shakespeara, ale nemá smysl čerpat znalosti z učebnice biologie z jeho doby. Stejně tak má smysl číst Karla Čapka, ale nemá cenu číst publikace z meziválečného období. Pokud nejste tedy zrovna historik vědy.
V kněžství se zaobíráme stále stejnými problémy, které Shakespeare dokázal velmi zdařile popsat – žárlivost, lakomství, chtíče, hledání smyslu věcí. Jak by technologie mohly jejich řešení napomoci?
Ano, všichni využívají internet. Kněží modlí breviář elektronicky, takže odpadá například obracení záložek, ale to jsou drobnosti. Hlavní věci, které církev řeší nebo by měla řešit, jsou posledních deset tisíc let pořád stejné. Týkají se smyslu života, důvodů, proč jsme zde. Otázky radosti ze života. Právě to by, myslím, mělo být posláním kněží – být odborníky na radost ze života.
Samozřejmě, když si chystám pro svoji farnost kázání, sednu si k počítači a už mám pětici oblíbenců, které pravidelně sleduji. Čtu si, co o tématu napsala paní Noëlle Thabut ve Francii, pak se podívám na irský server, kanadského řeholníka a dělám si rešerši, jak vybrané texty zrovna kdo reflektuje.
Na YouTube sleduji přednášky nejen spousty biologů, ale i mého oblíbeného židovského rabína Jonathana Sackse, katolíka Scotta Hahna a další. Je představitelné, že řada lidí si tyto přednášky poslechne taky a změní svůj názor třeba na to, že víra a věda jsou neslučitelné. Což je podle mě pomoc, která je vítaná, ale není úplně zásadní.
Jak se promění způsob, jakým církev využívá technologie, v následujících deseti letech?
Od pěstních klínů jsme došli až k Mezinárodní vesmírné stanici ISS a sondám na Marsu. Ale v lidské povaze zůstává cosi zásadního stále stejné. Na jedné straně jsme obepnuli planetu družicemi, což jsou projevy lidského génia, na které máme právo být hrdí. Tyto družice ale zpátky na Zemi vysílají telenovely a pornografii, což krásně vyjadřuje celý tento paradox.
I církev využívá technologie, které jsou k dispozici. Můžeme připomenout čtyři přelomy, které posunuly lidstvo raketově dopředu. Prvním byl vynález hieroglyfů, že jsem něco vůbec schopen zapsat. My biologové, možná trochu řeznicky, definujeme kulturu jako negenetický přenos DNA. Další skok představuje vynález abecedy. Už nemusíme malovat znaky krávy nebo pšenice, ale někoho napadlo, že fonémy jsme schopní zaznamenat ve formě alfabety. Třetí revolucí byl knihtisk. Dnes existuje široce přijímaná hypotéza, že John Wycliffe měl zhruba stejné myšlenky jako Martin Luther, ale jak ty myšlenky chcete předat, když je musíte přepisovat ručně? Až knihtisk umožnil, aby byly informace šířeny rychle a masivně po celém světě.
Za poslední obrovský přelom považujeme samozřejmě internet. Zdaleka nejsme schopni domyslet, co všechno to ještě přinese. Je neuvěřitelné, že vyjde nová kniha ve Spojených státech a já si ji ještě ten den mohu koupit, což dělám. Že je papež na Twitteru nebo Instagramu, mě nepřekvapuje – není to něco výlučně církevního, jen využívání skvělých technologií, které přináší doba.
Katolická církev ale není politická strana, byť je mnohdy za takovou považována a tu a tam se tak chová. Jejím cílem není největší počet příznivců. Nenabízí žádný program na klid duše. Podstatou křesťanství je zážitek, vztah, dotek s absolutnem. Všechno to, co vidíte – ornáty, kněze, papeže, kostely –, to jsou tance, které se snaží zachytit ono neuchopitelné do slov.
