profesionální cestovatelka

Poznávat cizí země chtěla už odmala, plně se tomu ale začala věnovat až ve chvíli, kdy na cestovatelském festivalu v roce 2012 vyhrála letenku kolem světa. Od té doby v Česku neposedí a své zážitky zaznamenává na blogu, píše o nich články i točí reportáže. Pokud je zrovna doma, natáčí na zakázku videa pro nejrůznější společnosti.

Jak vypadá moje práce teď?

Bez technologií bych nemohla žít život, který mě baví. Ke své práci používám počítač, videotechniku a chytrý telefon. Tato kombinace mi dává volnost a svobodu. Díky tomu jsem nikdy nebyla zaměstnaná. Nemyslím si, že to je pro každého, ale mě tento způsob práce a života dělá spokojenou. Na technologiích jsem závislá. Komicky ve chvíli, kdy jsem odpovídala na tyto otázky, se mi úplně zbláznil počítač. Člověk by řekl, že máte vše pod kontrolou, a přitom je to obyčejný počítač, co vás má v hrsti.

Práci se snažím si usnadňovat kvalitním softwarem a hardwarem. Mám ráda jednoduché a funkční věci. Problémy pak řeším jednou za tři roky jako teď. Myslím, že by mi hodně prospělo, kdybych lépe využívala aplikace a služby s nimi spojené.

V mém oboru člověk nikdy nemá dost. Vždy můžete mít jiný nebo lepší objektiv, mikrofon, dron, stativ, výkonnější počítač. Na druhou stranu se snažím rychle rozloučit s věcmi, které v mém životě už splnily svůj důvod. Oblečení, knihy, nepraktické suvenýry nebo dárky. Také mě baví bezpapírový život. Mám jeden notes, do kterého si píšu postřehy, všechno ostatní je uloženo v mobilu. Šikovná je na to třeba aplikace Wallet.

Co se změní za deset let?

Spíš než s dobou souvisí zapojení technologií do života a práce s věkem a člověkem samotným. Myslím, že čím jste starší, tím méně technologie využíváte. Ne proto, ze byste jim nerozuměli, ale jednoduše vás nezajímají. Já začínala s Facebookem snad jako jedna z prvních v České republice. Jakžtakž jsem pochopila Google+. Do Instagramu jsem se musela hodně nutit. Snapchat ale už vůbec nedávám. Adopce nové sociální sítě je jako dělat si neustále nové kamarády.

Čím dál tím víc mě ale baví sdílená ekonomika. V půjčování a sdílení věcí vidím budoucnost. Baví mě půjčovat náš byt, když jsme na cestách, a spát u cizích lidí doma. V červnu jsem zas například jela 4000 kilometrů do Istanbulu a zpátky jen s řidiči spolujízdové služby BlaBlaCar.

Za deset let budou určitě existovat větší technologické vychytávky, ale nemyslím si, že by nás měly nějak pohltit. Spíš věřím, že se lidé lépe naučí technologie a služby s nimi spojené využívat pro práci, sport, vzdělávání, učení se jazyků, plánování svého času. Pokud si to sami dovolíme, budeme diky nim mít více volného času pro sebe.

Mně a mému manželovi dnes technologie umožňují pracovat odkudkoliv, kde je slušný internet. Nemáme kancelář, vytvořili jsme si vlastní pracovní dobu a komunikujeme s klienty přes aplikace typu WhatsApp, Facebook, Skype. Tohle pro nás bylo před deseti lety nepředstavitelné.